Trauma
Vznik traumatu
Typy traumat
Jak se trauma projevuje
Práce s traumatem
Vznik traumatu
Trauma vzniká nedokončením procesu přežití ...
Proces přežití se skládá ze tří fází:
-
spuštění - proces přežití se spouští tehdy, když náš organizmus (nyní není důležité, která jeho část) vyhodnotí, že situace, ve které se právě nachází ohrožuje jeho samotnou existenci
-
průběh - výběr a realizace takového modelu chování, aby bylo zajištěno přežití. Existují tři základní modely - útěk, útok, vytuhnutí
-
dokončení - uvolnění stresových faktorů vzniklých v průběhu procesu přežití, revitalizace organizmu, znovuzískání energie
Trauma (psychické - také psychotrauma) vznikne v situaci, kdy není dokončen proces přežití (3. fáze), nebo byl dokončovací proces přerušen.
Přerušení procesu dokončení může být způsobeno mnoha faktory - společenský, biografický, sociální, systemický a mnoho dalších.
Typy traumat
Traumata, která nás ovlivňují, mohou vzniknout v různých obdobích. Dělíme je do tří skupin:
- systemická - otisky traumatických událostí z rodinného či kolektivního systému. Tyto otisky na nás podvědomně působí. O jejich původu většinou vědomě nic nevíme (válka, koncentrační tábory, sebevražda prapradědečka, úmrtí nenarozených dětí babičky a spousty dalších).
- biografická - traumatizující události, které vznikly již za našeho života a které si většinou pamatujeme. Výjimkou jsou události do tří let dítěte. Ty se však většinou, dají zjistit či ověřit u rodičů či blízkých příbuzných. Mezi biografická traumata patří zejména "nepřítomnost" rodičů v ranném dětství, sexuální a fyzické zneužívání, smrt blízké osoby, autonehody, atd.)
- archetypální - pocházející z kolektivního nevědomí (zde je možné použít i jiného výrazu - podle různých škol, které s nevědomím, univerzální energií, bohem a dalšími pojmy pracují).
Jak se trauma projevuje
Charakter projevu traumat je dvojí:
- hluboká traumata se mohou projevit duševními poruchami. S těmito traumaty, jejichž následkem či projevem jsou diagnostikované poruchy, je potřeba pracovat v součinnosti s psychiatry, psychology či psychoterapeuty, v jejichž péči klienti jsou.
- většina traumat se však projevuje v našem denním životě. Podvědomě nám snižují kvalitu života. Odráží se zejména v partnerských a rodinných vztazích, v zaměstnání. Často také traumata "dávají o sobě vědět" prostřednictvím psychosomatických příznaků - bolesti hlavy, anorexie, alergie, fobie, nekontrolovaný vztek, atd.
Jedna z možných představ o traumatu.
Představme si trauma jako zkumavku naplněnou tekutinou, která chce neustále vyrazit zátku, jenž zkumavku uzavírá. Trauma chce prostě ven ... Naše tělo vydává obrovské množství energie na to, aby zátku udrželo na svém místě. Protože, pokud by tekutina (trauma) zaplavila organismus, mohlo by dojít k jeho psychickému či fyzickému zhroucení. Tato energie pak chybí pro naše další činnosti a dostáváme se do stavů, jenž omezuji náš běžný život, osobní či pracovní vztahy.
Jiná teorie ...
Při vzniku traumatu se naše psyché rozdělí (disociuje) na tři části:
- část traumatizovaná - traumatizovaná část uchovává všechny aspekty, které při traumatu vznikli. Pokud by tato část naráz uvolnila a zaplavila naše tělo, byly bychom duševně i tělesně velmi ohroženi.
- část přežití - stará se o ochranu traumatizované části. Je to část, která se přizpůsobila životu a chová se tak, aby nedošlo v životě člověka k podobnému traumatu, jaký byl prožit. Pokud se však traumatická událost uskuteční a prolomí ochranu části přežití, dojde k tzv. retraumatizaci - tzn. je ve své síle část traumatizovaná.
- část zdravá - bývá většinou v menšině. Tato část ví, jak "to vypadalo" před traumatizující událostí. Je však první i druhou částí významně potlačena. Je to však právě ta část, se kterou pracujeme s klienty. Nese totiž v sobě motivační složku, která "s tím opravdu chce něco dělat" !!!
Práce s traumatem
V dnešní době, kdy jsou zveřejňovány a uváděny do praxe moderní metody práce s emocemi a traumaty, není odhalení podstaty snížení kvality života (traumat) otázkou několika let.
Zrychlení práce s traumaty však s sebou přináší i omezení ve způsobu práce a vnímání traumat. Lektor, kouč či terapeut musí postupovat velmi citlivě a nanejvýš profesionálně, aby nedošlo k nekontrolované retraumatizaci, případně neuzavření aktuálního traumatu a aby se stav klienta ještě nezhoršil.
Já jsem si pro sebe vždy vybíral terapeuty, o kterých jsem věděl, že dokážou "ustát" i stavy, kdy jsem znovu procházel svými traumaty a cítil jsem se přitom bezpečně.